Groundwork

→ průvodce základní anglickou gramatikou
→ určeno pro inteligentní (věčně) začínající studenty
→ přibližně 110 stran vysvětlivek a příkladů
→ cena: 160 korun českých

► upraveno pro Kindle (mobi) a iPad (epub), plus pdf verze
► první kapitola jako vzorek níže
► zde je ke stažení úvodní slovo pro iPad / Kindle
► doprovodná webová stránka s testy a podobně
► objednávky přes email: v odpovědi pošlu číslo účtu a heslo
► kompletní balík [kindle / iPad /pdf] si stáhněte zde:

CO JE [gw]?

GroundWork je soubor čtyř kapitolek pojednávajících o základní anglické gramatice. Každá z nich popisuje několik gramatických jevů různé vážnosti a každá představuje jeden velký krok kupředu. Souhrnně pak reprezentují ohromný skok vpřed. Nekecám, Mao hadr. Zvládnutím [gw] se urvete od čecháčkovského peletonu, kterému už roky prokluzují pedály na předpřítomném čase. Kdo zná wonder není Čech, hop hop hop.

Vedle gramatiky si prostřednictvím rozsáhlé kolekce příkladových vět výrazně rozšíříte slovní zásobu. To na jedné straně znamená, že se textem budete prokousávat pomaleji než by vám možná bylo libo. Na druhé misce vah je o to větší pokrok, jímž se následně můžete pyšnit. Na konci každé kapitoly najdete překladové testy, které vám jednoznačně ukáží, zda jste dotyčný úsek zvládli podle představ pana vrchního.

Z ptačí perspektivy je [gw] navrženo jako široce rozhozená síť s velkými oky. Pokryjí se jí všechna základní úskalí anglické gramatiky, aniž by se přitom zabíhalo do zbytečných podrobností. Byla by hrozná škoda tento úvodní atak rozmělnit nimráním se ve výjimkách a odchylkách. Energie je málo, času jakbysmet a voda, ta stoupá.

KAPITOLA PRVNÍ

v níž se Ijáček doví jak fungují pomocná slovesa, budou mu předestřeny základní časy a dovtípí se, že každá legrace má svou mez.

POZNÁMKA: přeložíte-li bez problémů toto a toto a toto a toto a pak ještě toto, nemusíte se prvním dílem zabývat.

JAKÝ JE SMYSL [gw]?

V prvé řadě by vás [gw] mělo nastartovat, nebo chcete-li, uvést do děje: poskytnout vám základní povědomí o fungování angličtiny a poukázat na nejožehavější problémy. Vydržíte-li, dovede vás [gw] po několika týdnech či měsících snažení až do bodu, kde se při použití angličtiny budete cítit relativně pevní v kramflecích. A co je neméně podstatné: od té chvíle se téměř každá nová gramatika bude vztahovat na něco co už znáte.

Po úspěšném zvládnutí [gw] by vám již nic nemělo bránit v práci s delšími anglickými texty (spíše než jen s jednotlivými větami, jako tomu je zde). U delších textů se skutečně láme chleba, právě tam se odděluje zrno od plev. Přeložit větu, to je jedna věc. Přečíst si článek a pak jej z hlavy převyprávět, no co vám budu vykládat. Nasajte [gw] a můžeme se s klidným svědomím přesunout k příběhům. Do té doby se ale budete mořit s překlady.

Metodou omylu a ještě jednoho omylu jsem si ověřil, že není možné – nebo aspoň já to nedovedu – sepsat zajímavý příběh v angličtině pro studenta, který se neorientuje v základní gramatice (míněno v rozsahu [gw], abychom si rozuměli). Můžu napsat text o Londýně nebo o naší kuchyni, kde jediným slovesem bude BE, v tom problém není. O podobné time-wasters ale předpokládám (a doufám) nestojíte. Lépe posečkat a pak se vrhnout na texty co mají cojones.

PRO KOHO JE [gw] URČENO?

Je určeno pro inteligentní začínající studenty. Není pro blbce a není pro lenochy (a především pak není pro chronické stěžovatele). Je zamýšleno pro lidi, kteří mají výdrž a nevzdávají se při prvním náznaku trablů – těch tady totiž bude požehnaně. Že na cizí jazyky nemáte buňky? No tak holt budete postupovat trošku pomaleji než talentovanější lidé. To samo o sobě není důvod házet flintu do žita.

Z praktického pohledu je [gw] určeno: a) blaženě nevědomým úplným začátečníkům, kteří ještě netuší, jak málo se angličtina s češtinou překrývají a čeká je kruté probuzení; b) těm, kteří se o předmět našeho zájmu kdysi letmo otřeli (možná i opakovaně) a následně nabyli přesvědčení, že angličtina je dílem Satana, neproniknutelnou houštinou vzájemně si odporujících pravidel – možná ano, ale co s tím naděláte?

PROČ ČTYŘI DLOUHÉ KAPITOLY?

Protože všichni víme, jak se osvědčily krátké lekce. Vzpomeňte si na klasické dvoustránkové kapitolky zaměřené na jednu gramatiku, tak jak je podávají stávající učebnice. Naučíte se gramatiku A, projedete si rozplizle nabobtnalý soubor testů na tento a pouze tento problém, bez jakékoli vazby na podobné gramatiky; vzápětí se přesunete ke gramatice B a gramatika A je tímto zapomenuta. Nebo se pletu?

Na rozdíl od zmíněného scestného přístupu vás [gw] bude nutit udržet si v paměti potřebné informace delší dobu, možná [ježišmarjá, to snad ne!] i napořád.

U testů nebudete dopředu vědět, čím se vás ta či ona věta snaží zaskočit a budete tím pádem nuceni vždy znovu a znovu zašmátrat po celé paměti, ulovit odplouvající poznatky a opětovně je zakotvit. Útlocitnější nátury budou tento přístup vydýchávat jen těžko. Není ale celý smysl studia cizího jazyka právě v tom, udržet si co možná nejvíc informací v paměti co možná nejdéle?

JAK SE LIŠÍ [gw] OD VYSVĚTLIVEK V BOOK OF ENGLISH?

Původně jsem měl za to, že vysvětlení gramatiky v Book of English je natolik jednoduché, a podaná gramatika natolik základní, že z něj budou moci těžit i začínající studenti. Naive little me. Otřepal jsem se, zbrchal do původního (už beztak makabrózního) stavu, slavnostně se zapřísáhl, že základní anglickou gramatiku sepisuju opravdu naposled v životě, a s vytrvalým mručením se pustil do projektu GroundWork s podtitulem "Níž nejdu."

Pravda je taková, že při sepisování BoE(1) jsem se upřímně snažil vyjít vstříc i méně pokročilým studentům a gramatické vysvětlivky v [gw] a BoE(1) se proto do určité míry překrývají. BoE ale danou problematiku často rozvíjí za hranice toho, kam se odvážíme vydat zde. V podstatě platí, že pokud se úspěšně prokoušete [gw], je na řadě BoE. A věřte mi, po čtyřech kruzích pekla v [gw] vám BoE bude připadat jako procházka růžovým sadem.

V TĚCH VĚTÁCH JE NĚJAK MOC SLOVÍČEK, SKORO V KAŽDÉ JEDNO JE NĚJAKÉ NOVÉ.

Ano, v příkladech je cíleně spousta nových slov a někteří z vás si na to budou stěžovat. Kdyby tam ona slova nebyla, titíž lidé by si stěžovali, že si nemají kde rozšiřovat slovní zásobu. Stížnosti stížnosti stížnosti. Věřte mi, že veškerá zde uvedená slovní zásoba je hodná vaší pozornosti, na to jsem si dával setsakramentský pozor. Diskutovaná slova a obraty byste se stejně dříve nebo později museli, a chtěli, naučit. Není snad lepší se s nimi seznamovat průběžně, v zajímavých příkladech, než se s nimi následně potýkat v nekonečných seznamech?

VÝBĚR GRAMATIK: PROČ X ANO A Y NE?

POZNÁMKA: Tato kapitola je jakýmsi pohledem pod kapotu – není určena ani tak samotným studentům jako spíše fellow English teachers, jolly good or not.

Klíčovým pojmem při výběru je užitečnost. Definovat užitečnost u jazykových komponentů (je tohle opravdu důležitá gramatika? nejde se bez tohoto obratu obejít?) znamená vydat se všanc smečce zasloužilých učitelů s velkým výrůstkem na kolektivním rameni. Stejně jako se nedá očekávat zásadní prozření od osmdesátiletého komunisty, tak se toto nedá očekávat ani od učitele s třicetiletou praxí. Jak jako, zbytečné? Vždyť to tak učím už xy let. Učíš, ale blbě.

Podle čeho vybírám gramatiky, s nimiž míním studenty obeznámit už v úvodní fázi studia? A podle čeho zavrhuju jiné, některé se vším všudy (ought to, mustn't, needn't, shall) jiné jen dočasně (it's being done, lately–recently, why don't we...)? Proč X ano a Y ne?

Asi takto: X ano, protože díky X nejen že vyjádříte spoustu důležitých myšlenek – což je samo o sobě klíčová devíza, obviously – ale navíc jeho prostřednictvím pochopíte, jak fungují P, R a D (třeba). Proto je zde X zastoupeno – je užitečné a k tomu ještě hezky otevírá a zastupuje celou jednu výseč anglické gramatiky.

Naproti tomu Y je gramatika pro chytrolíny – nepodstatná, málo užitečná, izolovaná a v první fázi vysloveně škodlivá. Jistě, pro učitele je zábavné vysvětlovat v hodinách rozdíl mezi next year / the next year a nimrat se v on time / in time (nemluvě o tom, že se tím dá zabít poměrně hodně času), to ale není kritérium užitečnosti. Na studenty jistě uděláte dojem výkladem zmíněných ought to, mustn't, needn't, shall (tato svádí pozoruhodně vyrovnaný boj o titul nejzbytečnější anglické gramatiky), ale v podstatě tím jenom mrháte časem, který by si mohly právoplatně nárokovat jiné jevy.

Abychom si rozuměli: všechna Y byla poctivě brána v potaz. Není to tak, že díky vašemu freneticky naťukanému mailu plnému kapitálek a vykřičníků si yours sincerely bude rvát vlasy a zpytovat svědomí, "jak jsem mohl zapomenout na try s gerundiem?!"

Některé anglické obraty jsou v této zemi vnímány jako úhelné kameny anglické gramatiky, aniž by si to za posledních padesát let jakkoli zasloužily. Pokusím se krátce obhájit jejich NEZAŘAZENÍ do [gw]:

Do zmínky o počasí by za normálních okolností jistě patřilo i foggy a další podobná slova. Nicméně: odsud posud. Je dobré rozložit síly, nepřepálit začátek, neodradit, neznechutit. Proto zde nenajdete feel po boku see / hear, proto počkám s průběhovými tvary trpného rodu (we are being told), proto si své místo na slunci musí vysloužit should have done / would be saying, a proto se odsouvá premiéra předminulého času (I wish I had known) ve všech jeho oblíbených hnízdištích. Naučte člověka rybařit a nebude mít už nikdy hlad (ale bude mít strašný dech). Naučte studenta předminulý čas a ten jej od té chvíle bude hledat za každým výstupkem.

Učit shall je jako učit české přechodníky (uševše, platíc), obojí se dávno poroučelo ze scény. Ought to je vám nanic, pokud znáte should. Mustn't? Needn't? Give me a break. Máte can't a máte have to; k čemu mustn't a needn't?

Jistě, po try se někdy používá i ing tvar a po stop naopak infinitiv, ale upřímně řečeno, jak často k tomu dochází? A nebude tato znalost nakonec kontraproduktivní? Zmatený a informačně přetížený student v jisté chvíli rezignuje a tvary sloves začne flákat od boku – stejně se v tom nejde vyznat, říká si.

Samozřejmě, české časové do (někdy) se ne vždy překládá pomocí until, někdy je potřeba použít by (a lze poměrně jednoduše vysvětlit kdy které). U studenta začátečníka by ale snaha o vysvětlení rozdílu vedla jen k jeho zmatení a trestuhodnému odsání omezené energie. Totéž platí pro rozdíl mezi ago a before. Jedno je potřeba znát od začátku (ago), s druhým lze počkat. Pamatujte, all in good time – všechno má svůj čas.

Ano, chyba může být i error, pane od počítače, error se ale co do užitečnosti nemůže rovnat dvojici mistake / fault, alespoň ne v oblasti běžné každodenní angličtiny. Ano, vedle used to se lze do vzdálenější minulosti vracet i pomocí would – a je nádhera, když se to umí, s tím ale angličtina začínajícího studenta nestojí a nepadá. Ano, vedle let's not go lze ve stejném významu říci i don't let's go – akorát to už dnes nikdo neříká, je to trochu jako učit studenta češtiny tvar vezměmež.

Vím, že existuje foodstuffs, hairs, nebo persons, ale přesto zde budu tvrdit, že stuff / hair / person nemá množné číslo. Technically speaking samozřejmě lžu, ale mám-li na výběr mezi milosrdnou lží a matoucím závalem informací (což zde mám na každém kroku), volím lež. Co se nepravidelných tvarů množného čísla týče, nebojte – oni si ti volové, nože a kaktusy si na svou hvězdnou minutku počkají. O množném číslu od ryb ani nemluvě.

Je nepopíratelnou skutečností, že the se před samohláskou vyslovuje trošku jinak než obvykle, a že ve stejné konstelaci volí neurčitý člen variantu an. Je stejně nepopíratelnou skutečností, že naučit české studenty používat správně členy i v jejich základní podobě je job, před nímž by dal Sisyfos přednost stávajícímu zaměstnání.

POZNÁMKA: Na druhé straně bych rád zmínil be worth (ing) jako příklad obratu, který jsem jen velmi nerad odsunul stranou. Dal bych levou ruku za to, abych zde toto krásné a užitečné spojení mohl uvést (I wouldn't, not really) - po delším váhání jsem však usoudil, že be supposed to dostatečně osvětlí práci s pomocným BE a spojení have trouble zase předvede, jak se i delší obraty mohou pojit s ing tvary.

Co se tím vším snažím říct, je že THE BIG PICTURE je v této chvíli mnohem mnohem mnohem důležitější než přehnané lpění na pořádku a úplnosti. Kdybych do [gw] začlenil výše uvedené – a z větší části nepodstatné – informace, popíral bych tím v podstatě vše o co se zde snažím. Že to většina učitelů dělá? I rest my case.